Frýdlant nad Ostravicí
Město Frýdlant nad Ostravicí

Městský úřad
Náměstí č. 3
739 11 Frýdlant nad Ostravicí

IČ 00296651

Telefonní ústředna
Telefon +420 558 604 111
T-mobile +420 604 202 693
O2 +420 725 115 747
Fax +420 558 676 279

Oficiální www stránky
www.frydlantno.cz
www.frydlantno.eu

FACEBOOK


Podatelna el. pošty

(oficiální e-mail úřadu)




ID datové schránky
7fvbegw

Historie a současnost

Rok 1395
– první písemná zmínka
Počátky Frýdlantu n. O. nerozlučně souvisejí s minulostí kraje mezi Odrou a Ostravicí. Až do přelomu 12. a 13. století bylo toto území ležící mezi zeměmi českých Přemyslovců a polských Piastovců hustě zalesněno a plnilo funkci tzv. pohraničního hvozdu. Archeologicky je prokázána pouze existence řídce rozmístěných malých sídlišť. Reálná je rovněž existence obchodních stezek vedoucích jednak ve směru od Hranic na Moravě přes Nový Jičín, Příbor, Místek a Frýdek dále na Těšín až do Krakova a jednak od Opavy přes Hlučín a Ostravu do Těšína. Souvislejší osidlovací proces v této oblasti je ovšem spojen až s osobností olomouckého biskupa Bruna ze Schaumburku (1245–1281), kterého pověřil kolonizací prostoru severovýchodní Moravy král Přemysl Otakar II. Přímými zakladateli Frýdlantu n. O. ovšem byli až příslušníci rodu Ronovců, kteří se na Moravě, a později i v okruhu olomouckých biskupů, objevují v průběhu 14. století. Právě jim biskup Mikuláš z Rýzmburku potvrdil lenní držbu oblasti Místecka. K založení Frýdlantu n. O. pak došlo někdy v průběhu 2. poloviny 14. století. Na základě první písemné zmínky datované rokem 1395 byl Frýdlant n. O. majetkem Hynka z Frýdlantu, příslušníka právě rodu Ronovců
 
Frýdlantská tvrz
Na základě archeologické prospekce byla v roce 2004 na katastru Frýdlantu n. O. spolehlivě prokázána existence tzv. drobného středověkého opevnění, jistě příslušejícího do 14. století. Tato tvrz zřejmě sloužila nejen jako strážní hrádek, ale i drobné sídlo držitelů Frýdlantu n. O., rodu Ronovců. Ti rovněž dali Frýdlantu n. O. do vínku název, a to podle svého rodového přídomku. Ještě před svým příchodem na Moravu se totiž příslušníci rodu označovali podle hradu Frýdlant v severních Čechách. Na severovýchodním cípu Moravy pak příslušníci rodu založili stejnojmennou lokalitu. Současný Frýdlant n. O. má tedy svého přímého staršího „příbuzného“ v dnešním Frýdlantu v Čechách.
 
Původně městečkem
Původním záměrem rodu Ronovců bylo založit Frýdlant n. O., nesoucí v názvu jejich přídomek, coby městečko. Frýdlant n. O. se měl původně stát lokálním centrem obchodu a řemeslné výroby. Tomu odpovídá jak jeho původní půdorysná dispozice (zcela atypická pro středověkou lánovou ves), zachycená v nejstarších katastrálních mapách z roku 1771, tak i mnohé zmínky v písemných pramenech. Tak například v latinsky psané listině z roku 1450 je Frýdlant n. O. označen jako „civitas“, nikoliv tedy jako okolní vsi slovem „villa“. Ještě i v následujícím 16. století se hojně setkáváme s označením Frýdlantu n. O. jako „městečka“. Ba co víc, celé jeho širší okolí je v některých česky psaných pramenech mnohdy označováno jako „statek frýdlantský“ a nikoliv místecký, jak bylo obvyklejší.
 
 Úpadek pod vládou slezských Piastovců
Počátkem devadesátých let 14. století přešlo místecké léno, jehož součástí Frýdlant n. O. od svého založení byl, do rukou pánů z Kravař, kteří ho v roce 1402 prodali těšínskému knížeti Přemyslovi. Moravské místecké léno se tak na téměř dvě následující staletí stalo součástí slezského těšínského knížectví, přičemž hranicí mezi oběma zeměmi byla již od 12. století řeka Ostravice. Pro těšínská knížata znamenalo Místecko pouhou okrajovou oblast, cožmělo za důsledek značný úpadek jak Místku, tak také Frýdlantu n. O., který postupem doby ztratil své postavení a stal se pouhou vsí. Negativně se na místní řemeslné výrobě a obchodu podepsaly také husitské války. Husitská vojska se zde setkala s odporem jak ze strany krále Zikmunda, držícího v té době hrad Hukvaldy, tak i ze strany těšínského knížete Boleslava. Husité se do dějin kraje i Frýdlantu n. O. samého proto zapsali především jako rabující a vraždící nepřátelé a vandalové.
 
Součástí hukvaldského panství a pozvolný rozkvět
Těšínská knížata se v průběhu 16. století vysoce zadlužila a byla proto nucena Místecko odprodat. Staronovými majiteli se stali olomoučtí biskupové, kteří původně území již od 13. století propůjčovali v léno, později mj. také zakladatelům Frýdlantu n. O., rodu Ronovců. Nyní se rozhodli oblast spravovat sami, a tak biskup Stanislav Pavlovský z Pavlovic připojil roku 1581 Místecko, včetně Frýdlantu n. O., k sousednímu biskupskému panství Hukvaldy. V rámci tohoto rozlehlého dominia se následně v obci znovu probudila řemeslná výroba, neboť se jí otevřely nové odbytové možnosti. Ve Frýdlantě n. O. se tehdy nacházelo jen 22 usedlostí, 1 svobodné fojtství, 2 mlýny a 5 pil. Rovněž zde již před rokem 1580 v místní části „Kamenec“ stál dřevěný kostelík sv. Matouše. V roce 1599 byla navíc započata stavba druhého, zděného kostela sv. Bartoloměje (který stojí dodnes). Roku 1625 se pak Frýdlantu n. O. dostalo od olomouckého biskupa, kardinála Františka z Ditrichštejnu privilegia, najehož základě byli zdejší obyvatelé osvobozeni od části robot, a to k místeckému vrchnostenskému dvoru. Přestože Frýdlantští nebyli zbaveni všech robotních povinností, znamenalo toto privilegium výrazný krok na cestě ke zvýšení prestiže obce, a to především vůči okolním lokalitám.
 
Útrapy třicetileté války
Stejně jako do dějin celé Moravy, také do historie Frýdlantu n. O. tragicky zasáhly v 1. polovině 17. století události celoevropského konfliktu nazvaného později třicetiletou válkou (1618–1648). Obyvatelstvo Frýdlantu bylo především v prvním desetiletí konfliktu sužováno průjezdy nepřátelských, ale také císařských armád, které bez slitování drancovaly kraj. V říjnu roku 1621 vpadly na Místecko jednotky vzbouřených Valachů, podobně se situace opakovala v lednu a znovu ke konci 1623, kdy na panství řádili polští kozáci. Obyvatelé Frýdlantu n. O. se setkali tváří v tvář s nepřátelskými jednotkami také v letech 1626–1627 během téměř rok trvajícího pobytu dánských vojsk, neúspěšně sepokoušejících dobýt hrad Hukvaldy. V roce 1642 byl celý kraj obsazen pro změnu Švédy. Ačkoliv se nedochovaly zprávy o jejich pobytu na hukvaldském panství, je jisté, že také Frýdlantští se museli podílet na kontribucích pro tyto nepřátelské vojáky Ostatně, podobně tomu bylo po celou válku, neboť vedle nepřítele zažívali také téměř každoroční průtahy císařských armád, spojené s nemalými náklady na výživu a ubytování, což přispělo k jejich citelnému ožebračení. Zdejší populaci navíc kosily epidemické choroby, přivlečené sem průchozím vojskem.
 
Frýdlant n. O. střediskem železářství
Poslední roky třicetileté války byly ve Frýdlantě n. O. již ve znamení postupné konsolidace poměrů a obyvatelstvo se pomalu začínalo vzpamatovávat z utrpěných válečných škod. Výraznou měrou k tomu přispěl i fakt, že mezi lety 1646–1648 byly ve Frýdlantě n. O. vystavěny hamry na zpracování železné rudy, které si postupem doby získaly značný věhlas. Původně měly sloužit výhradně k válečné výrobě, ovšem po ukončení letitého konfliktu se výroba přeorientovala také na další odvětví. V roce 1675 pak došlo k jejich rozšíření a postavení vysoké pece. Provoz hamerních zařízení přilákal do Frýdlantu množství odborníků, zanedlouho však nalezli v podniku práci (ač bídně ohodnocenou) rovněž místní lidé. V důsledku přílivu obyvatelstva byla v roce 1647 poblíž podniku založena nová osada, která dostala později název Nová Dědina. Vedle těchto pozitiv ovšem znamenal provoz hamrů pro obyvatele Frýdlantu n. O. a dalších okolních obcí hukvaldského panství nové robotní povinnosti ve formě tzv. dřevních robot. Namísto obvyklých robot v zemědělském sektoru tak museli po roce 1648 zdejší usedlíci zajišťovat svážení dřeva z okolních lesů, kterého bylo potřeba při výrobě dřevěného uhlí, nezbytného pro provoz hamrů. Železo vyráběné ve zdejších hutích bylo na svoji dobu velmi kvalitní, což neuniklo pozornosti moravského barokního topografa a historika Tomáše Pešiny z Čechorodu, který o něm ve svém latinském pojednání již v roce 1677 napsal, že je vedle rýmařovského a pernštejnského jedno z nejkvalitnějších na Moravě. Není proto divu, že existence takto významného podniku se později promítla do téměř všech aspektů života Frýdlantu n. O., kterému dalo zdejší železářství do vínku rovněž i dodnes užívaný obecní znak představující kováře zpracovávajícího železo.
Vlastní fara a škola
Zanedlouho po založení zdejších hutí se Frýdlantští dočkali také duchovního a kulturního povznesení své domoviny. Roku 1665 zde totiž byla olomouckým biskupem Karlem z Lichtenštejna zřízena samostatná farnost a již stojící (od r. 1599) zděný kostel sv. Bartoloměje byl povýšen na farní. Kromě Frýdlantu n. O. farnost tvořily ještě sousední obce Metylovice, Pstruží, Ostravice a Čeladná. Prvním zdejším farářem se stal Jan Jiří Ignác Bator. Teprve v roce 1690 byla ke kostelu přistavěna zděná věž, která nahradila dřevěnou zvonici stojící poblíž. V návaznosti na farnost byla ve Frýdlantě n. O. roku 1666 konstituována také nejstarší škola. Prvním zdejším rektorem byl ustanoven Jan Havlásek. Jelikož však ještě nebyla uzákoněna povinná školní docházka, navštěvovaly vyučování jen některé děti. V období sezónních zemědělských prací navíc zela třída prázdnotou, neboť většina dětí musela vypomáhat rodičům na jejich hospodářství.
 
Frýdlantský papír
Jednou z významných, ale zároveň již téměř zapomenutých frýdlantských tradic byla zdejší výroba ručního papíru. Papírnu ve Frýdlantě n. O. nechal koncem roku 1667 vystavět tehdejší olomoucký biskup Karel z Lichtenštejna. Podnik ovšem již v následujícím roce 1668 vrchnost pronajala profesionálnímu výrobci ručního papíru, Jakubu Seidlovi z Opavy. Ten zde započal výrobu kvalitního ručního papíru, jehož zvýšená potřeba souvisela zejména s nárůstem písemné agendy místních hutí. Frýdlantský papír hojně odebírala rovněž všechna města a městečka na hukvaldském panství, tedy Ostrava, Příbor, Místek, Brušperk a Frenštát p. R., ale neobešli se bez něj ani písaři v Kelči nebo Kroměříži. Chod frýdlantské papírny na výrobu ručního papíru ukončila v polovině 19. století až levnější konkurence strojově vyráběného papíru.
 
Kurucký vpád
V červnu roku 1680 navštívili Frýdlant n. O. nevítaní hosté. Byli jimi uherští nekatoličtí povstalci, bojující proti náboženskému útlaku, tzv. Kuruci. Jejich vpád na panství katolické vrchnosti měl zejména kořistnický charakter. Vyrabovali především zdejší železárny, papírnu a kostel. Přitom zabili hamerského pomocného písaře a jeho nadřízeného, Matyáše Jelínka, odvlekli do zajetí. V samotné obci však padly za oběť kuruckému řádění pouze tři usedlosti.
 
Poddaní v odporu proti vrchnostenskému útlaku
Po celé 17. a 18. století se frýdlantští poddaní potýkali s narůstajícími vrchnostenskými robotami a také platy. Olomoučtí biskupové využívali svých poddaných nejen při zajišťování převážné většiny zemědělských prací, ale také při pomocných pracích u podniků jako byly železárny, papírna aj. Již v roce 1639 byli na Hukvaldech uvězněni poddaní z Frýdlantu n. O., kteří odpírali robotovat. V roce 1643 zase odmítli Frýdlantští, společně s dalšími obcemi na panství, odevzdávat na Hukvaldy zvýšené platby s odůvodněním, že kvůli vlastní bídě je nemají z čeho platit. Vrchnost tehdy proto musela ustoupit a zavázala se stávající dávky nijak nezvyšovat. Svým slibům však brzy nedostála, a tak se Frýdlantští v roce 1695 připojili k dosud největší robotní stávce na panství. Tentokrát rozsáhlou vzpouru zažehnal až zásah císaře Leopolda I., na jehož příkaz byly robotní povinnosti mírně sníženy. Počátkemšedesátých let 18. století se vrchnost snažila roboty opět radikálním způsobem zvýšit, což vedlo v roce 1766 k dalším nepokojům na panství. Jednotlivé vsi, včetně Frýdlantu n. O. sepisovaly své stížnosti a obracely se o pomoc na státní úřady, které jim nakonec alespoň zčásti daly zapravdu.
 
 Opět městečkem
Během 2. poloviny 17. a v 18. století se Frýdlant n. O. především zásluhou zdejších železáren rozrostl a získal na prestiži. Slávu obce šířila rovněž zdejší papírna a v roce 1765 zde byl založen také pivovar, jehož pivo prý bylo nejlepší v širokém okolí. S populačním růstem se zvedla také poptávka po řemeslných výrobcích, což značně podpořilo rozvoj frýdlantských řemesel. Místní řemeslníci ovšem museli být organizováni v ceších nejbližšího městečka, kterým byl Místek. Na rozdíl od Frýdlantu n. O. měl Místek navíc již několik staletí právo konat tzv. výroční trhy. Není proto divu, že zejmé na frýdlantští kováři, zámečníci, nožíři, koláři, bednáři a tesaři se toužili Místeckým vyrovnat. Pochopení našli především u vrchnosti, na základě jejíž přímluvy byl Frýdlant n. O. v červenci roku 1775 povýšen císařovnou Marií Terezií na městečko. Ta zároveň povolila ve Frýdlantě n. O. konání dvou výročních trhů. V lednu následujícího roku se pak konečně řemeslníci z Frýdlantu n. O. a blízkého okolí dočkali zřízení vlastního, tzv. společného cechu. Rostoucí prestiž Frýdlantu n. O. následně potvrdil císař Josef II., když městečku v roce 1784 udělil právo třetího výročního trhu a také dvou trhů dobytčích.
 
 Na prahu občanské společnosti
V září roku 1848 bylo císařským patentem zrušeno poddanství a z poddaných se stali občané. K vyvázání z robotních a jiných povinností vůči vrchnosti a církvi pak došlo fakticky až v letech následujících. Občané Frýdlantu n. O. se z roboty vyvázali v letech 1850–1851 a desátková povinnost vůči církvi se stala minulostí v roce 1853. Se zrušením vrchnostenské správy byly zároveň vyhlášeny první volby do obecního zastupitelstva. Prvním frýdlantským starostou se stal Štěpán Kerlín. Poprvé v dějinách si mohli frýdlantští občané o vnitřních záležitostech svého městečka spolurozhodovat sami.
 
Rozvoj ve 2. polovině 19. století
Už v roce 1831 se stal Frýdlant n. O. centrem samostatného zdravotnického obvodu, kam spadaly obce z blízkého i širšího okolí. Prvním zdejším lékařem se stal Jiří Havlíček. V roce 1848 byla při frýdlantských železárnách navíc založena zdravotní pojišťovna s názvem Bratrská pokladna, která zaručovala svým členům bezplatné zdravotnické ošetření a další výhody. Počátkem devadesátých let 19. století zřídila obec ve Frýdlantě n. O. dokonce nemocnici a v roce 1896 zde stála už i lékárna. Od roku 1867 bylo městečko ve spojení s okolním světem prostřednictvím pošty, která byla dopravována dostavníky. Ty nahradila v roce 1871 železnice, neboť již v lednu téhož roku dorazil do městečka na nové trati z Ostravy první vlak. Od roku 1899 byl při poště zaveden také telegraf a okolo roku 1895 se začala ve Frýdlantě n. O. budovat také telefonní síť. V té době již téměř třicet let chránili bezpečnost zdejších občanů četníci, jejichž samostatná stanice byla zřízena v roce 1870. Jejím prvním velitelem byl jmenován Vilibald Posselt. Ve stejném roce došlo k výstavbě kláštera, který zpočátku plnil funkci výchovného ústavu pro dcery arcibiskupských zaměstnanců z Frýdlantu n. O. a okolí a později zde byla zřízena německá škola. Na prahu sedmdesátých let 19. století pak založil Ludvík Leese ve Frýdlantě n. O. továrnu na výrobu plechového smaltovaného nádobí, které postupně v domácnostech nahrazovalo keramické nebo dokonce ještě dřevěné.
 
Dva ničivé požáry
Koncem 19. století navštívili Frýdlant n. O. dva velmi nevítaní hosté. V letech 1886 a 1890 změnily tvář města rozsáhlé požáry. Při prvním z nich vyhořelo téměř 100 domů a za oběť mu padlo také 8 lidských životů. Důsledkem toho byly o rok později založeny český obecní hasičský sbor a takéněmecký hasičský sbor při frýdlantských železárnách. Na svůj první velký zásah nemuseli příslušníci obou sborů čekat příliš dlouho. Pouhé čtyři roky po prvním požáru totiž zachvátil střed městečka další zničující oheň. Plameny tehdy nelítostně strávily vedle kostela také 54 obydlí a 42 hospodářské budovy.
 
Válečná léta 1914–1918 a vznik ČSR
Krvavý konflikt, který zmítal celým světem v letech 1914–1918, zastihnul také obyvatele tehdy všestranně se rozvíjejícího městečka Frýdlantu n. O. a osudově zasáhl do životů mnohých z nich. Na frontách první světové války padlo více než sedm desítek frýdlantských občanů. Ti, kteří nebyli odvedeni, museli snášet po čtyři dlouhá léta stupňujícíse bídu a hlad. Mezi válečné škody lze počítat rovněž rekvíraci kostelních zvonů či krach Bratrské pokladny důsledkem úpisu tří válečných půjček Není pochyb o tom, s jakou radostí a úlevou přijali Frýdlantští zprávu o konci války a česky smýšlející majorita také o vzniku samostatného národního státu Čechů a Slováků v říjnu 1918. Následných oslav se dne 2. listopadu téhož roku účastnilo ve Frýdlantě n. O. na 2 500 občanů.
 
Ve vlastním státě
Poválečná konsolidace probíhala ve Frýdlantě n. O. vcelku rychlým tempem a představitelé městečka se snažili plynule navázat na předválečný rozvoj. V roce 1920 začala postupná elektrifikace městečka, o šest let později byla zbudována nová budova měšťanské školy. Frýdlantští občané se rovněž hojně angažovali ve spolkovém životě. Ve Frýdlantě n. O. působily již v předchozím období např. tělocvičné jednoty Sokol, Orel i DTJ. V roce 1921 vznikl klub kopané, o deset let později transformovaný již do organizovaného sportovního sdružení, jehož prvním předsedou se stal majitel pozdější firmy NORMA, Leopold Postelberg. Koncem dvacátých let vznikl ve Frýdlantě n. O. mužské pěvecké sdružení Janáček, které se později změnilo na sbor smíšený. Počátkem třicátých let zasáhla do dění v městečku, podobně jako na celém světě, vleklá hospodářská krize, která zapříčinila rapidní nárůst nezaměstnanosti a stala se neblahou předzvěstí dalších událostí.
 
Smutná léta 1938–1945
Během října 1938 pocítili občané Frýdlantu n. O. první důsledky hanebného mnichovského diktátu, když do městečka plynuli první uprchlíci z Němci okupovaných Sudet a Poláky okupované části nedalekého Těšínska. Již večer dne 14. března 1939 je však následovaly první jednotky hitlerovského Německa, které obsadily Frýdlant n. O. a okolní obce. Nastalo jedno z nejtěžších období v dějinách nejen městečka, ale také celého národa. Záhy byl vyhlášen zákaz shromažďování, následovalo rozpuštění politických stran i spolků. Na denním pořádku nyní bylo pronásledování odpůrců režimu, zatýkání a deportace do koncentračních táborů. Neradostný osud záhy potkal také frýdlantské Židy. Vše navíc doprovázel hospodářský a materiální útisk většiny českého obyvatelstva. Světlejší událostí v době okupace bylo založení závodního orchestru Ferrum Františkem Holinkou v roce 1943. Osvobození Rudou armádou se Frýdlant n. O. dočkal dne 5. května 1945. Následně propukly oslavy doprovázené tryznami za umučené a popravené frýdlantské občany.
 
Frýdlant nad Ostravicí městem
Rok po osvobození, v květnu 1946, navštívil Frýdlant n. O. prezident ČSR, Dr. Edvard Beneš s chotí. Jeho pobyt v krásném městečku, zvaném bránou do Beskyd, se stal předzvěstí radostné události, která obyvatele tohoto místa zanedlouho čekala. Dne 11. října 1948 v 19 hod. totiž oznámil Československý rozhlas celé republice, že rozhodnutím vlády ČSR byl Frýdlant n. O. povýšen na město. Příslušný dekret pak nese o den pozdější datum – 12. 10. Oficiální oslavy této významné události se konaly až v červnu následujícího roku 1949.
 
Dlouhá pouť k modernímu sídlu 21. století
V podmínkách socialistického státu se postupně radikálně proměnila tvář původního Frýdlantu n. O., z něhož zůstalo do dnešních dnů zachováno jen velmi málo. Bez těchto změn by však nebyla proměna sídla venkovského typu v město v pravém slova smyslu myslitelná. Bohužel jim muselo ustoupit nejedno romantické zákoutí starého Frýdlantu n. O. V roce 1954 bylo započato se zaváděním vodovodní, od roku 1957 i kanalizační sítě a o dva roky později již disponovali první domácnosti plynovým spotřebičem. K nejvýraznější proměně tváře města došlo ve 2. polovině šedesátých let, kdy starou přízemní zástavbu v centru města postupně nahradily výškové obytné budovy. V roce 1978 pak byla dokončena výstavba zdravotního střediska. Po společenských změnách v roce 1989 se ve městě opět probudil živnostenský ruch a zkvalitnily se služby. Odstartována byla rovněž modernizace centra Frýdlantu n. O. Polovina prvního desetiletí v novém století se nese ve znamení rekonstrukce náměstí a v roce 2006 je slavnostně otevřena nově adaptovaná budova Městského úřadu. Modernizací postupně prochází také řada obytných budov. Počátkem roku 2008 byla zahájena rovněž rekonstrukce budovy železniční stanice postavené v letech 1888–1889.


 Připravované akce
Umístění
města

+ mapa města
Czech point Evropská databanka
Portál Frýdlant nad Ostravicí - informační portál města

Tento projekt Zkvalitnění služeb a rozšíření kulturního domu ve Frýdlantu nad Ostravicí byl spolufinancován Evropskou unií.
www.europa.eu
Aktuální znečistění vzduchu
Počasí na horách - InfoČesko
Sněhové podmínky - InfoČesko
Podpora právní gramot. občanů

Statistické údaje
ZUJ 598143
ID Obce 3517
Status města ano
Počet částí 3
Katastrální výměra 2 188 ha
Pošta ano
Škola ano
Zdrav. zařízení ano
Policie ano
Kanalizace ano
Vodovod ano
Plynofikace ano

Celkem počet obyvatel
k 1. 1. 2014

9773
česky
english