Historie a současnost

Videa:

Historie města 

Osídlení území v okolí řeky Ostravice je datováno již na konec 13. století. Řeka Ostravice tehdy tvořila hranici mezi knížectvím těšínským a panstvím, jež náleželo olomouckému biskupovi. Samotná osada Frýdlant byla založena ve čtrnáctém století a stala se součástí frýdeckého panství.

V r. 1581 byl Frýdlant připojen k panství hukvaldskému. V té době již stojí ve Frýdlantu dřevěný kostelík z r. 1580 zasvěcený sv. Bartoloměji (na kamenný byl přestavěn v letech 1672 – 1690), v obci byla zřízena farnost a škola.

Frýdlant býval jen malou osadou. Lidé pracovali na polích nebo v lesích. Žádné velké bohatství zde nebylo. Stálo tu pár dřevěnic, kostel i škola byly také ze dřeva. Nádobí bylo hlavně dřevěné či hliněné, cínové až ke konci 14. století. Styl života zdejších obyvatel se výrazně změnil až vznikem železáren v 17. století. Tomu předcházelo založení hamrů na řece Ostravici v posledních letech třicetileté války. 7.5.1625 byli obyvatelé Frýdlantu osvobozeni od robotní povinnosti ke dvoru frýdeckému, přičemž měli nadále plnit své poddanské povinnosti prací ve vznikajících železárnách. Zároveň získali právo obchodovat.

Díky velkému zájmu svých majitelů, olomouckých biskupů a arcibiskupů, se frýdlantské hamry mohly dále rozvíjet. Postupem času se přeměnily ve věhlasné hutě a železárny.

Vedle hamernictví zde ve 2. plovině 17. a 18. století prosperovala i papírenská výroba. Papír se vyráběl ručně a byl určen hlavně pro potřeby železáren.

Koncem století osmnáctého čekalo Frýdlantské mnoho změn. Bylo například provedeno první očíslování domů a místní rolníci poprvé sklidili úrodu brambor, plodiny z Nového světa, u nás v té době ještě velice vzácné. Rok 1777, rok po americké deklaraci nezávislosti, o níž Frýdlantští pravděpodobně neměli ani ponětí, se stal pro obec Frýdlant významným ze zcela jiného důvodu. Byla totiž povýšena na městys, byly jí povoleny 2 výroční trhy ročně a obyvatelé směli ustavit 6 řemeslnických cechů – kováře, tkalce, krejčí, ševce, mlynáře a  truhláře.

V dalších několika desetiletích pak docházelo ke sporům mezi řemeslníky a zemědělci. Řemeslníci již odložili místní kroj a šatili se po městsku, zatímco zemědělci byli konzervativní. Po dvacet roků se vedly spory o to, kdo má stát v čele obce. Řemeslníci byli pro to, aby si sami mohli volit purkmistra s radou, avšak zemědělci uznávali dědičného rychtáře dosazeného vrchností, který se vždy jedenkrát týdně musel dostavit na Hukvaldy s hlášením o situaci v městečku a měl také právo prodeje piva, kořalky a vína. Během těchto let byli někteří frýdlantští občané dokonce zavřeni do šatlavy, protože chtěli změnit správu obce příliš radikálně. Tyto spory byly konečně vyřešeny až 7. září 1848, kdy byla zrušena robota a současně i dědičné právo fojtů a rychtářů obcí. K prvním volbám do obecního zastupitelstva mohli přistoupit voliči trojího volebního práva podle výše placené daně, občané s nižším příjmem než 500 kr ročně neměli volební právo vůbec. Frýdlant měl tehdy 2 802 obyvatel, zvoleno bylo 18 zástupců do obecního zastupitelstva a prvním starostou se stal Štěpán Kerlín.

Devatenácté století přineslo městečku pod Beskydami zřízení c.k. poštovního úřadu, četnické stanice a prvního peněžního ústavu České záložny, kláštera se školou pro dcery arcibiskupských úředníků a lesníků. V r. 1887 v něm byla zavedena soukromá německá škola a po uzákonění povinné školní docházky dostala škola právo veřejnosti a převzala vyučování všech dívek z Frýdlantu – vyučovací jazyk byl český.

Dne 3. ledna roku 1871 také přijíždí do Frýdlantu první vlak po právě dokončené trati Frýdlant – Ostrava, jejíž stavba trvala 2 roky.

Frýdlantu se nevyhnuly ani přírodní a lidská neštěstí. Městečko bylo během dvou století několikrát postiženo povodněmi a ničivými požáry. V r. 1887 došlo k založení českého Hasičského sboru, ve stejném roce vzniká i samostatný hasičský sbor s německým velením i v železárnách.

Závěrem 19. století (1898) zakládá MUDr. Alois Polívka spolu s dalšími 16 občany zdejší tělovýchovnou jednotu Sokol, v r. 1921 byla pak vystavěna Sokolovna včetně divadelního jeviště.

Kulturní život v obci velmi ovlivnila i Katolická beseda, založená zásluhou vlasteneckého učitele Kadlčáka. Díky tomuto muži se také změnil název městečka z Frýdlantu u Místku na současný Frýdlant nad Ostravicí.

Ještě na konci 19. století byl založen tzv. Okrašlovací spolek, Krejcarový spolek pro podporu chudé školní mládeže a městské sady s restaurací.

Přechod způsobu výroby železa ze dřevouhelných vysokých pecí k  vysokým pecím koksovým a současně masivní úbytek zásob dřeva v okolí Frýdlantu vedly k postupnému úpadku hutní výroby. Největším důvodem ke stěhování hutní výroby do ostravských Vítkovic, donedávna nevýznamné filiálky frýdlantských železáren, však bylo otevření železniční tratě Severní Ferdinandova dráha, procházející Ostravou. Hutnictví se transformovalo ve slévárenskou produkci umělecké litiny, kamen, později i smaltovaného nádobí, kovových kuchyňských linek a některých strojírenských výrobků. Na nejstarší výrobu smaltovaného zboží F. Leese navazuje smaltovna r. Postellberga, arcibiskupské železárny jsou od r. 1913 pronajaty nově vzniklé akciové společnosti Ferrum.

Rozvoj obce byl zastaven 1. sv. válkou, ve které padlo 65 frýdlantských občanů. Po válce v r. 1920 se začíná s elektrifikací městečka. Vznikají různé spolky a organizace (např. v r. 1920 místní org. Československého červeného kříže, 1921 – klub kopané, obecní knihovna, 1926 – org. Českých včelařů, 1928 – pěv. Sbor Janáček, 1938 – Český svaz rybářů, 1943 – dechový orchestr v závodě Ferrum, 1945 – Skaut – v 50. letech zakázán, 1947 – Aeroklub, 1948 – Český svaz ovocnářů a zahrádkářů, 1950 - kynologický klub, Svazarm).

Během 2. sv. války zahynulo 102 frýdlantských občanů, osvobozen byl 5. května 1945 Sovětskou armádou.

Dekretem z 12. října 1948 byl Frýdlant nad Ostravicí povýšen na město, od 1.2.1949 až do 30.6.1960 byl začleněn do okresu Frenštát, od r. 1960 opět náleží okresu Frýdek-Místek.

V období totality došlo k převodu živností a obchodů do státního či družstevního sektoru. 15. září 1954 je zahájeno budování městského vodovodu, 1959 otevřen Památník Ferdiše Duši, staví se mateřské školy, obřadní síň (1974), kulturní dům (1. část otevřena 1982), školský areál na Masarykově náměstí (1982), Dům zahrádkářů (1989).

Po pádu komunismu byla slavnostně znovu postavena před gymnáziem socha T. G. Masaryka, která byla původně odhalena již roku 1947 za účasti prezidentova syna Jana Masaryka. Ve vedení města se vystřídali Mgr. Miloslav Oliva, Mgr. Marie Kusá, 2 volební období byl starostou Ing. Bohumil Dolanský a nyní vede město Ing. Jiří Mořkovský.

Současnost města je ve znamení velkých rekonstrukcí a změn. Z průmyslového města se stává vyhledávané turistické středisko. Byl postaven dům s pečovatelskou službou, rekonstruováno Náměstí a hotel Duda byl přestavěn na městský úřad. Rozšíření se dočkala základní škola na ul. Komenského, celkovou rekonstrukcí prošel i kostel sv. Bartoloměje a hasičská zbrojnice.

Když se před nedávnem opravovala střecha kostela sv. Bartoloměje, našli dělníci za trámy starou schránku. Skrývala informace o tom, jak vypadalo město před sto lety. Kolik tu bylo domů a kolik lidí…

 „ … podle sčítání lidu provedeného léta Páně 1891 obývá město Frýdlant 2 709 lidí, a to  2 612 katolíků, 23 nekatolíků a 74 Židů, číst a psát umí 906 mužů a 1115 žen, ani psát ani číst neumí 266 mužů a 248 žen, celkem 514 osob včetně dětí. Ze všech těchto obyvatel užívá 2410 jazyk český, 247 německý a 13 polský. V téže době jsou udávány následující počty domácích zvířat: 56 koňů, 318 býků, krav a volů, 33 koz, 183 vepřů a 62 včelstev...“

Frýdlantské železárny 

Historie frýdlantských železáren velmi úzce souvisí s pozdějším vznikem a rozvojem celého ostravského těžkého průmyslu. Železárny ve Frýdlantě nad Ostravicí vznikly z železných hamrů zpracovávajících místní železnou rudu. Tyto hamry začaly na panství hukvaldském i frýdeckém vznikat počátkem 17. století. Největšího rozmachu však dosáhly právě frýdlantské hamry, které se díky velkému zájmu svých majitelů, olomouckých biskupů a arcibiskupů, postupem času přeměnily na věhlasné hutě a železárny. Právě tyto železárny daly vzniknout v 1. třetině 19. století dnes mnohem slavnějším vítkovickým železárnám, vybudovaným původně pouze jako pobočný závod.

Doba největší slávy frýdlantských železáren spojených s olomouckými biskupy a arcibiskupy je již dávno pryč, avšak zachovalo se mnoho hmotných i nehmatatelných památek. Jednak místní názvy Šachtiska, Uhliska, Na Výsypech a podobně, ale i některé původní stavby pocházející ještě z dob arcibiskupských železáren. Jedná se především o samotný hlavní závod rozkládající se na jižním okraji centra Frýdlantu. Zde se zachovaly některé úřednické objekty, původní haly, ale hlavně vzácná kaple sv. Barbory z roku 1844.

V neposlední řadě je třeba zmínit i síť několika náhonů, které se vinou bývalými železárnami a celým Frýdlantem, a jejichž vodní energie poháněla stroje.
Mnoho lidí si dnes bohužel již neuvědomí, že právě tyto dnes již jinému účelu sloužící stavby a závody, daly podnět k rozvoji a bohaté průmyslové historii celého Ostravska.  

Živelní katastrofy  

Frýdlantu se nevyhnula ani přírodní a lidská neštěstí. Velká povodeň na začátku 18. století zpustošila městečko a rozbouřené vody Ostravice sebou vzaly i první dřevěný kostelík na Kamenci. O deset let později zase zakokrhal nad frýdlantskými střechami ohnivý kohout a vzhledem k tomu, že valná většina obydlí byla celá dřevěná, lehla velká část městečka popelem. Při požáru uhořely i 4 děti rektora Krauta, autora věžních hodin kostela sv. Bartoloměje.

Nedávný nález uskutečněný při opravě střechy této věže vypovídá o dalších více než sto let starých pohromách takto: ”… z otevřených propustí nebes vyřítily se přívaly vod a záplava zpustošila naše město a okolní lokality. Dravé proudy strašných dešťových vod, přitékající odevšad z hor, prorážely břehy vodních toků, ničily cesty, strhávaly mosty a lávky, úplně odplavovaly pozemky, pole, pastviny a louky. Avšak sotva naše zpustošené město škody napravilo a ztrápení občané si od neštěstí předchozích let oddechli, už byli postiženi novým utrpením. Vskutku, dne 28. dubna 1886, kolem deváté hodiny ranní vzniknul v domě č. 78 požár, který se živen silnou vichřicí rychle rozšířil a proto zmohutněl, takže v průběhu několika málo hodin byla severní část města až po sedmé stavení zcela zničena. Oním požárem bylo zničeno více než 52 domů, mezi nimi čtyřtřídní chlapecká škola. Osm lidí nešťastně v plamenech zahynulo.”

Krátce nato došlo v městečku v r. 1887 k založení českého Hasičského sboru, ve stejném roce vznikl samostatný hasičský sbor s německým velením i v železárnách.

20. srpna 1890 po poledni propukl další děsivý požár v domě č. 87, šířil se však rychleji než zpráva o něm, takže plameny za chvíli zachvátily celý střed města. Hasiči zdolávali požár s nadlidským úsilím. Rozptýlené jiskry však přece jen dopadly na kostelní věž, hodiny na ní se zastavily a věž se za ohromného rachotu zřítila. Největší zvon se zřítil tak jak byl, ale puknul, zbylé tři se roztavily. Tehdy bylo zničeno 26 domů.

Poslední velká přírodní katastrofa postihla město Frýdlant nad Ostravicí na začátku července roku 1997. Do města dorazila stoletá voda. Přehradní nádrž Šance tehdy již nepobrala dešťové přívaly a rozbouřená řeka Ostravice si opět brala svou daň. Díky nasazení hasičů a dobrovolníků byly však tentokrát ušetřeny lidské životy.

Frýdlanty ve světě 

Frýdlanty najdeme nejen Čechách, ale i v Německu, v Polsku, jeden dokonce i v Rusku. Právě s těmito sedmi evropskými městy stejného jména rozvíjí Frýdlant přátelské kontakty. Jedná se o Frýdlant v Čechách, německá města Friedland v Brandenbursku, Meklenbursku a Dolním Sasku, polská města Korfantów a Mieroszów a ruský Pravdinsk, které v minulosti rovněž nesly toto jméno. Vzájemným setkáváním s výměnou zkušeností se rozvíjí spolupráce především v oblasti kulturní, na úrovni zástupců jednotlivých měst, spolků a neziskových organizací i ve sféře podnikatelské. Jedno z velkých setkání Frýdlantů se uskutečnilo v červnu roku 2005 právě u nás.    

Pověsti o Ondřejníku 

K hoře Ondřejník nad Frýdlantem se váže několik pověstí, povětšinou spojených s příchodem nějaké hrozby a nebezpečí.

Kdysi dávno stával na vrcholu Ondřejníka malý hrad loupeživého rytíře Ondřeje, který v širokém údolí řeky Ostravice přepadával kupce a obíral je o jejich zboží, peníze i život. Za trest se jednoho dne celý hrad i s loupeživou bandou za strašného rachotu propadl do hlubin země. Dodnes prý skrývá nashromážděné poklady.

V masivu Ondřejníku prý existovala i tzv. Zbojnická jeskyně. Tato „zbojnická ďura“ poskytla útočiště i zbojníku Ondrášovi, který zde prý také ukryl svůj poklad.

Další pověsti líčí Ondřejník jako místo, kde se slétávaly čarodějnice. Bývaly zde prý strašidelné pukliny a skrýše s bohatstvím, jehož hledání prý stálo život již mnoha hledačů pokladů.

 Po stopách Ondráše – Pána Lysé hory  

Podle pověsti se zbojník Ondráš narodil 13. listopadu 1680 v Janovicích jako prvorozený syn fojta Šebesty a jeho ženy Doroty. V mládí pásával ovce. Do školy chodil ve Skalici a pak na gymnázium v Příboře, kde se měl na přání matky připravit na kněžský stav. Zde se dostal až do 6. třídy, ale byl vyloučen pro nepřípustné chování.

            Ondráš prožíval své mládí v době, kdy sedláci byli utlačovaní vrchností a veškerá jejich práva byla pošlapána. Z tohoto důvodu mnozí utíkali a dávali se na zboj. I když Ondráš pocházel ze zámožné rodiny, dal se na zbojničení. Vypráví se, že nemohl vidět utrpení poddaného lidu. Stal se vůdcem zbojnické družiny a spolu s ostatními nespokojenými sedláky přepadávali bohaté statky.

            Jeho život skončil 1. dubna 1715, když ho zradil jeho druh Juráš, pod vidinou 100 zlatých, jako odměny za Ondrášovu hlavu. Ondrášovo tělo bylo rozčtvrceno a části rozvěšeny po stromech na pospas havranům. Juráš dostal odměnu a ostatní zbojníci byli pochytáni. Juráše však tížilo svědomí a dal se znovu na zboj. Byl ale zajat a zemřel dva roky po Ondrášově smrti.

            Ondráš je nazýván „pánem Lysé hory“. Cestou z Malenovic, po žluté značce na Lysou horu, můžete vidět přírodní památku, tzv. Ondrášovy díry. Největší z podzemních prostor je Ondrášova či Zbojnická jeskyně, hluboká 35 m. Celková délka průlezných prostor je 217 m. Sousední Malá jeskyně je jen 6 m hluboká a dlouhá 10 m. Studená jeskyně je stejně dlouhá a zčásti je zasypána sutí. Tyto jeskyně ztotožnily lidové pověsti s místy, kde se ukrýval „pán Lysé hory“ se svou družinou a kde ukryl naloupené poklady. Cestu k nim označovala znamení na blízkém Ondrášově buku. Žádný poklad se však v těchto jeskyních bohužel zatím nenašel.

 Po stopách básníka Petra Bezruče

Já, já toho věštec od Beskydu lidu.

Bůh mne jim nedal. Ten té jen dbá země,

kde zlaté obilí k obzoru běží,

kde fialky vodní a pomněnky kvetou,

kde zvoní cimbál a při tanci housle,

kde širá jsou města a nádherné hrady,

bohaté chrámy a loďky na řece,

důvěra v nebe a radost a ples!

            Stopy Petra Bezruče najdeme v Beskydech všude. Autor Slezských písní tento kraj miloval a velmi dobře znal. Například pravidelně vystupoval na Lysou horu. Na této nejvyšší hoře byl básník poprvé v roce 1891 jako 24letý, a naposled v roce 1955 jako 88letý. K uctění jeho památky se dnes pravidelně koná každou druhou neděli v září oblíbený Bezručův „výplaz“ na Lysou horu.

V Ostravici si nenechte ujít návštěvu „Bezručova srubu“. Tam pobýval básník společně se svým přítelem básníkem Dostálem a jeho manželkou. Toto místo si vybral, protože miloval Beskydy a hlavně řeku Ostravici s jejími peřejemi. Oba básníci místo sami nazývali „Ďábelský ostrov“, a to kvůli přísné paní Dostálové, která nerada viděla a také ostře kritizovala bohémský život obou básníků.

Přesto se zde Petr Bezruč cítil, jak říkával: „mezi svými“, a trávil zde skoro každý rok od jara do podzimu.

Současnost města

Město Frýdlant se rozkládá v široké kotlině řeky Ostravice, pod masivem Ondřejníka a Lysé hory, v průměrné nadmořské výšce 360 metrů. Díky své geografické poloze je město nazýváno branou Beskyd. Dnes zde žije téměř 10 tisíc obyvatel. V minulosti byl Frýdlant průmyslovým centrem oblasti proslulým svou železářskou výrobou. Motiv pracujícího kováře dokonce pronikl do městského znaku. Dnes se však Frýdlant nad Ostravicí orientuje i na cestovní ruch. Právě atraktivní poloha z něj činí ideální výchozí místo pro návštěvníky Beskyd.

Jak vlastně vznikl název města? Ve starých kronikách jej najdete ve tvaru Friedland. Má původ v němčině a vzniklo složením ze dvou slov – Land znamená země a Frieden pokoj, klid. Označuje tedy klidné a pokojné území.

Město poskytuje návštěvníkům různorodé kulturní i sportovní vyžití. Své sídlo zde mají nejen pěvecké sbory, ale také dechové hudby, folklorní soubory, cimbálová muzika a další zájmová sdružení. K nejvýznamnějším rodákům patří bezesporu grafik a malíř Ferdiš Duša (1888 – 1958), který vstoupil do dějin českého výtvarného umění zejména svými grafickými cykly, které zobrazují Ostravsko 30. let. Návštěvníkům Beskyd nabízí zpestření při jejich putování také Galerie uměleckého smaltu a litiny, která je umístěna v prostorách kulturního domu. Jádro tohoto souboru tvoří díla, které město získává jako výsledky Mezinárodních sympozií Frýdlantský umělecký smalt.

Kdo touží po aktivním odpočinku, najde pro něj ve  Frýdlantě nad Ostravicí a okolí nejlepší podmínky. Již před více než sto lety byla ve městě založena tělovýchovná jednota Sokol. V posledních letech vznikla nová moderní sportoviště. Celoročně je vám k dispozici Hala Sport v sousedství fotbalového hřiště s posilovnou, kurty na badminton a pingpongovými stoly. Tenisová hala se 4 dvorci a letním tenisovým areálem se nachází v blízkosti koupaliště s tobogánem. Milovníci volejbalu mohou zavítat na kurty u Sokolovny nebo na hřiště pro plážový volejbal u splavu. Aktivně odpočívat lze v několika nových fitcentrech.

Mekkou všech, kteří holdují aktivnímu odpočinku, se stalo Sportovní a relaxační centrum Kotelna, kde najdete hřiště pro beach volejbal, squashová hřiště, tenisové kurty s umělým povrchem, bazén s podvodním osvětlením a 5 vodními atrakcemi, saunu, solárium, vířivku a masážní boxy. Kotelna je bezbariérová, takže jejich služeb rádi využívají i tělesně postižení a důchodci. Také maminky s dětmi si nemohou služby našeho relaxcentra vynachválit. Navíc výstavba centra neustále probíhá.

Pro děti je zde také k dispozici několik hřišť, ať už se jedná o hřiště s U-rampou na ul. Harcovské či nedávno nově zrekonstruované hřiště na ul. Bezručova a další hřiště u základních škol.

Novou tradicí jsou od roku 2003 Frýdlantské sportovní hry, festival sportu a pohybu, na kterých se každoročně podílejí tělovýchovné organizace i sportovní zařízení města.

Frýdlant je jako stvořený pro lehčí i náročnější turistiku, ať pěšky nebo na kole. Vydejte se tedy do okolních hor - na Lysou horu, Ondřejník či Smrk. V zimním období jsou v okolí města vhodné terény pro běžecké i sjezdové lyžování.

Ať již do Frýdlantu nad Ostravicí zavítáte po zemi či vzduchem, rádi vás přivítáme v nádherném prostředí nejjihovýchodněji položeného letiště České republiky, pro motorové i bezmotorové létání, ve Frýdlantě nad Ostravicí. Vzdušné opojení člověka znovu a znovu svádí a zůstane věčnou výzvou, poněvadž ukazuje ono vznešené, čisté a mocné krásno, které bychom bez boje se vzdušnými živly nikdy nepoznali.

Pro zachování minimálně stávajícího ekonomického potenciálu nešlo město cestou hektického budování průmyslových zón. Významná část výrobní sféry na území katastru navázala na tradici železárenské a strojírenské výroby a našla útočiště v areálech bývalých společností Ferrum a Norma. Tamní firmy dnes poutají kapacitu asi dvou tisíc pracovních míst. Kromě tradičních výrob se objevily i nové moderní obory, využívající moderní technologie, jako např. výroba vakuových obalů, padákových kluzáků, potravinářských doplňků apod.

Ve městě existují 2 základní devítileté školy – jedna na ul. Komenského (s elokovaným pracovištěm na Nové Vsi) a druhá na Náměstí T.G.Masaryka, 4 mateřské školy (MŠ na ul. Janáčkova, MŠ na ul. Smetanova, MŠ Nová Ves a MŠ Lubno). Střední školy reprezentuje Gymnázium Frýdlant n. O. a Gymnázium Beskydy Mountain Academy s rozšířenou výukou jazyků. Nechybí zde ani škola rozvíjející u dětí jejich talent a nadání – Základní umělecká škola Leoše Janáčka a také Speciální škola.

Ubytování a stravování je pro návštěvníky a turisty zajištěno v restauracích, penziónech, turistické ubytovně a autokempinku. O všech možnostech a službách informuje Beskydské informační centrum na ul. Hlavní.